Rozhovor s Kristýnou Strolenou
O zrození, traumatických porodech i metodách pomoci
Kristýna Strolená je terapeutka, dula, laktační poradkyně a autorka knihy O Zrození. Její životní cesta vedla od studia adiktologie a hlubokého zájmu o psychoterapii až k podpoře žen během těhotenství, porodu a mateřství. Skrze práci s tělem i emocemi pomáhá ženám porozumět vlastnímu prožívání a proměnit jejich zkušenosti ve zdroj síly. V rozhovoru jsme se dotkli nejen její práce, ale i tématu současného porodnictví, Metody dosycení nebo právě vycházející knihy.
Vaše cesta k podpoře žen byla pestrá – od studia adiktologie až po práci duly. Co bylo tím hlavním momentem, který vás přivedl k tématu těhotenství, porodu a mateřství?
Mé vlastní mateřství. Poprvé jsem otěhotněla v poměrně brzkém věku a v té době jsem neměla mezi svými přáteli nikoho, kdo by už rodičem byl. Vnímala jsem, že si potřebuji najít vlastní cestu v tom, jak si těhotenstvím i porodem projít. To bylo před deseti lety. S postupem času za mnou začaly přicházet další ženy pro rady nebo podporu. Pak už zbýval jen krůček k posunutí toho, co už jsem vlastně přirozeně dělala, do profesní roviny. Vnímám, že ta osobní zkušenost a podpora může v tak křehkém období, jakým těhotenství a rané mateřství je, znamenat opravdu velký rozdíl v tom, jak se jako ženy a mámy cítíme a jak mateřství prožíváme.
Jste autorkou knihy O Zrození. Co vás k jejímu napsání vedlo a jaké hlavní poselství předává?
Na našem knižním trhu dlouhodobě chybí publikace pro děti, která by prezentovala téma početí a zrození otevřeně, laskavě, bez stereotypů a mýtů. Je skutečně důležité hovořit o těchto tématech bez tabuizace a zjednodušování. Společenské paradigma týkající se příchodu na svět jde pomalu vstříc přirozenosti a nenásilnému, respektujícímu přístupu k rodící ženě a její rodině. Způsob porodu totiž velmi ovlivňuje nadcházející život dítěte i ženy. Například separace novorozence od matky je pro oba do budoucna potenciálně velmi traumatizující, a to na více či méně vědomé rovině.
Jedním z hlavních cílů knihy O Zrození je tedy předat dětem srozumitelně a laskavě vše důležité a zajímavé, co souvisí s vývojem a narozením. Jsem si docela jistá, že mnohé informace v ní zmíněné budou novinkou také pro většinu dospělých. A právě skrze edukaci, interaktivní podání a vhodně položené otázky, které kniha klade, v dětech prohlubujeme sebepoznání a tím i láskyplný vztah k sobě a druhým. Jde i o působení v oblasti prevence sexuálního zneužití, protože pokud dítě ví, co se děje, snáz si dokáže nastavit své hranice. Knížka O Zrození může mít také terapeutický přesah ve smyslu podpory jemného přepisu negativní porodní zkušenosti. Dítě se může rozpomínat, představovat si, jaký jeho porod byl, a vlastně si svou zkušenost zjemnit a tak trochu proměnit její emoční otisk v sobě. Věřím, že kniha se stane laskavým průvodcem pro ženy i muže, kteří hledají cesty, jak předat téma početí a zrození dětem v souladu s respektem k celému procesu. Je vhodná také pro ty, kdo se chtějí na takový proces naladit na své vlastní cestě za miminkem, anebo se vzdělat ve srozumitelně podaných základech moderní embryologie, anatomie či psychosomatiky.
Jaké jsou podle vás největší výzvy, kterým ženy v těhotenství a při porodu čelí v současném systému porodní péče v ČR?
Výzvou je určitě neztratit kontakt sama se sebou a svými potřebami. Máme k dispozici spoustu, mnohdy protichůdných, informací. Přitom většina z nás byla vychována a ve škole vedena k poslušnosti, zejména vůči autoritám. Snadno se tak ocitáme v situacích, kdy nezpochybňujeme nabízenou rutinu, přestože s námi nemusí být vždy v souladu. Důvěřujeme tomu, že autorita ví, co je pro nás dobré. Je však důležité být dostatečně informovaná, abych se mohla rozhodnout svobodně, sama za sebe a svou rodinu.
Máte osobní zkušenost s porodem v porodnici i doma. Jaké hlavní rozdíly jste mezi těmito dvěma světy vnímala?
Já jsem si první porod plánovala doma. Souhrou mnoha událostí jsem jeho posledních deset minut prožila v porodnici. A musím říct, že kdybych detailně uvedla to, co se při něm i bezprostředně po něm odehrávalo, popsala bych typický průběh porodnického násilí. Naštěstí, i díky duchapřítomnosti svého muže, jsme se synem vyvázli bez přímé fyzické újmy. Museli jsme například společně křičet na porodníka, aby neprovedl zcela zbytečný nástřih, aby syna po porodu neodnesli, aby nechali dotepat pupečník. Do dvou hodin jsme byli zase zpátky v bezpečí domova.
Ženy chodí do porodnice obvykle s důvěrou, měly by mít možnost cítit se tam bezpečně! Bez výhrůžek, bez neúcty k jejich přáním, bez křiku. Víme, že naše prvotní zkušenosti na světě se do nás, zjednodušeně řečeno, zapisují. Putují přímo do nevědomí, odkud ovlivňují celý náš život. Co si otiskne dítě, pakliže se narodí do takto nehostinného prostředí? Jak se asi cítí žena, jejíž tělesná integrita je opakovaně narušována? Oproti tomu si představte miminko, které se narodí v klidu, tichu a přijetí domova, obklopeno známými vůněmi, zvuky a lidmi. V místě, kde se jeho máma cítí bezpečně a její tělo má možnost dělat svobodně vše, co potřebuje, aby se mohlo uvolnit a dítě hladce pustit na svět. Důstojnost. To je hlavní rozdíl mezi těmito dvěma světy. Pevně doufám, že důstojná porodní zkušenost bude brzy normální i v porodnicích.
Ve své praxi propojujete různé terapeutické metody, práci s tělem i psychikou. Jak může těhotná žena pracovat se svým strachem a emocemi před porodem?
Je těžké to zobecnit a zjednodušit. Mám zkušenost, že každá žena potřebuje něco trochu jiného. U porodu je však žádoucí, aby se žena uvolnila. A při pocitu bezpečí se naše tělo uvolňuje snadněji. Naopak ve chvíli, kdy vnímáme v těle diskomfort, stažení, vede nás to do stresových reakcí, do strachu z další bolesti a k opětovnému stažení těla. Potíž může být v tom, že se nám mnohdy uvolnit nedaří, že tu správnou dávku bezpečí nedokážeme najít. A to třeba ani za celý život. To do velké míry souvisí s naším vlastním zrozením. Může to být také náš předešlý porod, který pro nás byl zraňující a otiskl se do paměti našich buněk. Když se pak blíží další porod – tedy další potenciálně ohrožující, zraňující zkušenost – může to v nás vyvolávat silné emoce i tělesné bolesti.
Rozhodně doporučuji se svým strachům věnovat, nesnažit se je zahnat. Ony jsou do jisté míry normální, ale pokud se opakovaně vrací, jsou intenzivní nebo vtíravé, pak je nutné udělat vše pro to, aby mohly odeznít. K tomu mohou pomáhat informace, zkušenosti, podpora a sdílení s jinými ženami. Během své terapeutické praxe využívám i autorskou Metodu dosycení, aby si žena procítila právě ty základní emoce a pocity. A to především pocit bezpečí a důvěry v sebe, své tělo, své miminko. Je to totiž něco, k čemu se může vracet, ať už při porodu nebo po něm, aby měla odkud čerpat a mohla vycházet právě z bodu dosycení, nikoli ze strachu. Aby věděla, co chce, vnímala to a byla se sebou ve spojení.
Mnoho žen po porodu zažívá obtíže s kojením. Co považujete za nejdůležitější pro úspěšné a klidné kojení?
Opět naslouchání své intuici, sama sobě. Často se žen ptám na to, co by dělaly, kdyby jim o kojení nikdo nic neřekl? Samozřejmě, že někdy se objeví potíže. Pak je na místě poradit se s důvěryhodnou laktační poradkyní, která umí podpořit sebedůvěru a kompetence ženy. Z praktického hlediska považuji za nejdůležitější neomezování kojení ve spojitosti s časem a množstvím. Důležitý je také dostatek odpočinku, kontaktu a podpory pro kojící ženu.
Pokud byste mohla každé ženě předat jednu věc, která jí pomůže lépe prožít těhotenství, porod nebo mateřství, co by to bylo?
Nezapomínat v tom všem na sebe. Mateřství je běh na dlouhou trať a každé překročení vlastních hranic, každé upozadění sebe sama, se sčítá. Někdy je to potřeba, obzvlášť když jsou děti malé. Ale ani tak bychom neměly zapomínat na své základní potřeby, zejména na výživu, vztahy a emoce. Nakonec z toho budeme těžit my, dítě i partner.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Co teď chystáte?
Těším se hlavně na slavnostní křest knihy O Zrození, který proběhne na podzim v Praze. Chybět by na něm neměla ani lékařka Helena Máslová nebo Tomáš Hajzler. A koncem května se již třetím rokem s radostí zúčastním spolu s kolegyní Rodinného festivalu Respekt k porodu, kde budeme vést workshop zaměřený na psychosomatiku a období šestinedělí a kojení.
Více o aktivitách Kristýny Strolené lze nalézt na: Terapieprozeny.cz/kdo-jsme/kristyna-strolena/
O Kristýně Strolené
Kristýna Strolená (*1990) je terapeutka, dula, laktační poradkyně a autorka knihy O Zrození. Vystudovala obory Sociální práce a Sociální patologie a prevence a Adiktologie na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Působí zejména v Praze, Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Během prožitkových terapií se zaměřuje na psychosomatiku, vztahová témata, epigenetiku a podvědomá přesvědčení.