Pokračování: Prosba o podporu, tentokrát i pro zdravotníky

Je to přibližně týden, co jsem napsala krátký článek s prosbou o podporu naší dílny a tak bych Vám teď ráda poreferovala, jak se u nás situace vyvíjí a zároveň nakousla nové téma..

Nebudu Vám mazat med kolem pusy, je to pořád na prd.. na dílně vlastně ještě horší. Z celého šicího týmu mi zbyly už jen dvě švadlenky a z toho jedna je úplný nováček (ale zase teda fantastická :) ). Holky se snaží a šijí, jak to jen jde, abychom pro Vás měli alespoň pár kousků od nových vzorů PULu. Takže situace na dílně je na prd, ale bojujeme. Co mi ale udělalo obrovskou radost a zase dodalo energii, byla čtenost, sdílení a všeobecné reakce na minulý článek. Tržby jsou také trochu lepší, i když ani zdaleka ne takové, jaké bychom si přáli. Věřím ale, že Vánoční dárky je potřeba pořádně promyslet a tak se k nám snad během měsíce ještě někdo ze čtenářů zatoulá nakoupit. Už teď je ale krásné pozorovat reakce okolí a zvláště plenkové komunity. Chtěla bych vyzvednout úžasnou podporu od facebookové skupiny @Látkující závislačky, které začaly malou kampaň s #českolátkuje a poděkovat za milá slova majitelky Bambooliku - Zuzany Hlouškové a Šárky Mikulové z Plenkománie. Svět mi i díky Vám všem přijde zase trochu méně v pr..čicích :) Jsem moc ráda, že lidé otevírají oči a začínají o podnicích kolem sebe smýšlet trochu jinak. Z celého srdce Vám všem uctivě děkuji ❤.

Martin a Zuzka, autor Tomáš Novák

Kdo má dnes čtivou, může se mnou nakousnout další téma, z kterého se tak trochu potřebuji vypovídat. Ráda bych tedy využila příležitost a část tohoto článku věnovala dalšímu odvětví, které zažívá opravdu těžké časy - našemu zdravotnictví. Minulý týden jsem se díky hospitalizaci babičky podívala do jedné z nemocnic v našem okolí a to, co jsem během těch pár hodin viděla, mi nedalo spát. Začala jsem se tedy znovu o situaci zdravotnických zařízení zajímat trochu více, no a jak asi všichni tušíte, je to katastrofa. Vesměs to všude, kde mám kontakty, vypadá stejně - problém není přímo covid tedy pacienti s covidem, ale chaos a restrikce s ním spojené. Upozorňuji, že jsem ve spojení s odd., která nemají s covidem nic společného, jedná se o klasické interny, chirurgie a zejména gynekologickoporodnické odd. Zdravotnický personál je přetěžován, nestíhá a je unavený, možná, že by se dalo říci až znechucený. Ti nahoře na ně jaksi zapomněli, pacienty už jarní vděčná nálada mnohdy také opustila a do toho jim samozřejmě covid značně ovlivňuje i osobní život. Ačkoliv by si nezasvedcený člověk mohl myslet, že od jara se systém zocelil, musí být jasné instrukce a ochraných pomůcek je dost, není tomu tak. Já jsem si třeba až do toho minulého týdne myslela, že látkové roušky jsou pro zdravotnický personál dávno pasé. Jaké však bylo mé překvapení, když po nich všude sáhli s velkým nadšením. Rozdali jsme tedy další část z roušek našitých na jaře a nevěřili byste, jaké štěstí taková maličkost přinesla. Dokonce bych řekla, že mnohdy až překvapení, že se někdo vůbec zajímá. Ráda bych Vás tedy zase trochu "poňoukla" k pomoci druhým, nemusíte se hned hlásit jako dobrovolníci do "první linie", ale pokud jste teď doma a zbývá vám trocha energie a času, věnujte ji prosím zdravotníkům. Věřím, že když do nemocnice ve Vašem okolí napíšete podpůrný dopis, přinesete buchtu či ovoce, zahřejete mnoho lidských srdcí. Vím, že každá mince má 2 strany a velmi vnímám, jak jsou teď v některých nemocnicích porušována základní lidská práva, o tom si ale můžeme popovídat zase příště. Prozatím prosím neházejme všechny do jednoho pytle a ukažme lidskou tvář. Nikdo jiný, než my sami, nás totiž z tohoto průšvihu nedostane.

Děkuji za pozornost a těším se na Vaše komentáře :) 

Eliška

 

Edit po dotazech:

Babičce je 82 a už je v pořádku doma. Po celou dobu byla na nadstandardním pokoji, vybavena ochranými prostředky (od rodiny) a nikdo z personálu k ní moc nechodil. Poctivě celých 5 dní referovala, jaká je situace a potvrdila tak vlastně všechno, o čem jsem se za těch pár dní doslechla. Doslova říkala, že tam všichni lítají jako hadr na holi. Přesto hodnotila péči kladně a všechny neuvěřitelně chválila. Já musím též smeknout, ošetřující lékař, ale i sestry, byli naprosto úžasní. O to víc mě trápilo, jak to tam vypadá: 90% personálu mělo absolutně nepadnoucí jednorázovou chirurgickou roušku, takže jako kdyby nic (nikdo neměl ochranu FFP3), o dva ochranné štíty, které měli uprostřed chodby se střídalo celé odd., všichni pořád někam pobíhali, všude byl podstav a chyběli i specializovaní lékaři (jak na odd. pro klasické služby, tak v ambulancích). Bohužel i přímo personálu však musím vytknout jedinou, avšak velmi podstatnou věc a to totalní absenci úklidu pokoje, natož jeho desinfekci, po předchozím pacientovi. Jelikož se ale u babičky jednalo o plánovanou hospitalizaci, byla jsem na to připravena a první hodinu strávila až fanatickým drhnutím naprosto všeho :)) . Mimochodem při příchodu do nemocnice jsem si ihned nasazovala ty naše masky a musím říct, že je to naprostá bomba. Jsou neuvěřitelně pohodlné, měkké a dýchá se přes ně nejsnadněji ze všech OP, jaké jsem za ten půlrok vyzkoušela. Možná, že i díky této ochraně (má i čepičku přes výdech, takže nikoho nenakazíte) jsem mohla být babičce po ruce. Kupovala jsem je s vědomím "kdyby něco" a teď jsem za ně byla opravdu moc ráda. Závěrem snad mohu jen doplnit, že babička si přála při odchodu poděkovat personálu zásobou ovoce a já jsem ji k tomu přidala 50 roušek. Za několik dní jim tam odemne přistane ještě písemné poděkování s pochvalou a malým podnětem k tomu úklidu.